Pohybujeme se v rámci megatrendů – rozhovor s Michałem Piernikowskim, ředitelem Lodžského Design Festivalu

Anonim
Michał Piernikowski, ředitel Łódź Design Festivalu, během zahájení loňského ročníku.

Hovoříme s Michałem Piernikowskim, ředitelem Lodžského Design Festivalu, o změnách, kterými současný design prochází, ao místě a důležitosti předmětů v našich životech. Letošní ročník pod heslem Re:generacja startuje 12. května.

Zařídíme: Plast vypadal jako zjevení, když byl vynalezen

Michał Piernikowski: Plast, nebo spíše plast, byl a je úžasný! Toto je vynález, který podle mého názoru způsobil revoluci v našich životech.Díky snadnému tvarování a levnosti výroby zlepšil kvalitu života mnoha lidí. Na druhou stranu moment, kdy jsme se – místo toho, abychom vytvářeli trvanlivé, trvanlivé a moudře používané předměty – zaměřili na věci na jedno použití nebo sérii předmětů, které lze po roce používání často vyhodit, proměnil plasty ze spojence v nepřítel. Problémem není materiál, ale způsob, jakým ho používáme. V této souvislosti se zdá zřejmé, že jediným správným směrem, kterým by se designéři a výrobci měli ubírat, je oběhové hospodářství. Nutí evoluci uvažování o navrhování předmětu v duchu konceptu „od kolébky ke kolébce“, který říká, že nejlepší jsou předměty navržené a testované s plným vědomím životního cyklu produktu. Vytvořeno za předpokladu, že se v lepším případě vrátí jako zdroj, který zase umožní navrhnout něco nově - tím pádem životní cyklus původního produktu skončí zrozením nového, tzn. začátek dalšího cyklu.

Doporučený článek:

Zveme vás na Łódź Design Festival 2022 - 16. ročník ŁDF v květnu!

Organizujeme: Jaké trendy vidíte v designu týkajícím se každodenního života a soukromých prostor?

M.P.: Samozřejmě všichni vidíme, že role designéra se za ta léta změnila. Designéři navrhují nejen objekty, ale také služby a procesy. Letošní ročník festivalu s mottem Re:generacja se dotýká světových trendů – takový je tzv. regenerativní design. Jsem přesvědčen, že se to promítne do tvorby nejmladší generace designérů, a tudíž se – v dlouhodobém horizontu – promítne do toho, čím se budeme brzy obklopovat a jak to používat. Pro mě osobně jsou neuvěřitelně zajímavé pokusy nejmladší generace ocitnout se v „novém“ světě tím, že si navrhují jakési rituály. Jde o velmi silný trend – pozorujeme jej i v rámci soutěže make me!, do které každoročně vybíráme mladé nadějné designéry.

Uspořádejme: Potřeba rituálu v podobě oslavy běžných, každodenních činností je fenomén, který byl zvláště patrný na vrcholu pandemie

M.P.: Toto je trend, jehož první vlaštovky jsme pozorovali mnohem dříve - mnoho příkladů takových projektů bylo v posledních letech k vidění na festivalech a týdnech designu po celé Evropě. Ve velkém měřítku však tyto trendy naplno rezonovaly až v době pandemie, a to zejména u nejmladších návrhářů. Mladí designéři navrhují své malé rituály tak, aby dali smysl svým vlastním zážitkům, běžným činnostem, aby je lépe a plněji prožívali. Samotný rituál přitom chápou trochu jinak než jejich předchůdci – jako sílu zvyku, sílu opakování. Současné rituály slouží především k formování sebe sama a svého okolí. Žijeme ve světě, kde se získání určitých věcí, které donedávna v dějinách lidstva vyžadovalo značné úsilí, stalo překvapivě snadným.Vše, co je pro každodenní fungování nezbytné, lze dnes snadno sehnat. Mimo jiné proto „ritualizujeme“, vracíme se k původnímu smyslu základních činností. Znovu objevujeme potěšení, které můžeme získat z dobrovolného úsilí – z jednoduchých, dokonce triviálních činností. Z toho, že se o sebe staráme, že se staráme o dům, že nežijeme jen v rytmu práce. Došli jsme k závěru, který je jasně vidět u nejmladší generace, že to nemusí být nutně práce, která určuje smysl našeho života. V domácích činnostech jsme stejně doma, ale chceme, aby pro nás byly nějakým způsobem stejně smysluplné – proto ta ritualizace. Uvedu konkrétní příklad, který je všem známý. Je známo, že během pandemie výrazně vzrostl prodej zařízení na výrobu chleba - je to jedna z těch dovedností, která znovu ožila a vzkvétala. Pečení a péče o kuchyň je teď prostě v módě. Pro nás jako pozorovatele současnosti a tvůrce festivalu ale zůstává nejdůležitější fakt, že v těchto aktivitách hledáme nejen uspokojení základní potřeby jídla, ale i způsob, jak dát smysl.Nakupujeme předměty, ve kterých budeme chléb péct, a sami si vybíráme, zda se bude jednat o vysoce technická řešení - která vám umožní vhodit přísady do stroje a brzy vyndat voňavý bochník - nebo zda najdeme jedinečný pro my - hliněná nádoba, jejíž forma odkazuje k tradici pečení chleba.

Aranžujeme: Stylizované?

M.P.: To není zrovna styling. Pohybujeme se zde v rámci jevů, které stále nedokážu jasně definovat, protože často v obálce tradičních činností nesou zcela nové významy. Jedno je jisté – velmi intenzivně je hledáme. A způsob, jakým používáme předměty, se nyní stal prohlášením. Není samozřejmě novinkou, že objekty jsou navrženy tak, aby nás definovaly. Vždy to tak bylo. Koneckonců jsme si vybrali tato a ne jiná auta nejen proto, že nás dokázala nejrychleji, nejbezpečněji a nejpohodlněji dopravit z bodu A do bodu B. Tato auta o nás měla něco vypovídat - design vždy sloužil ke stavbě vlastní image kupujícího.Myslím, že na tom není nic špatného. Můžeme to nazvat konzumem, ale můžeme si také jednoduše přiznat, že předměty jsou pro nás důležité – připoutáme se k nim, s některými zacházíme velmi vážně. Moc se mi líbí kniha Jazyk věcí od Deyana Sudjiče, ředitele Design Museum v Londýně. Poukazuje na to, že naše láska k předmětům a to, že se k nim chováme jako k rozšíření nás samých, je často vnímáno jako něco velmi negativního. Přitom zapomínáme, že stejná vlastnost se může stát naší silnou stránkou, za předpokladu, že – místo nutkavé konzumace – začneme předměty respektovat. Každý z nás má tento potenciál v sobě! Každý má jistě kus oblečení nebo šálek, který je tak opotřebovaný, že by stálo za to se ho zbavit. Ale pořád to chceme používat, pořád si to chceme užívat. A právě tento přístup k životu samotnému a používání předmětů se podle mě stává důležitým jako směr do budoucna. Umožňuje vám více si vážit předmětů a používat je vědomějším způsobem.Ostatně i my je kupujeme za to, co bylo zmíněno, abychom se vyjádřili. Proto rozhodnutí o tom, jak vypadá naše kuchyně a jak se rozhodneme péct chleba, vypovídá o tom, jak sami sebe vidíme a chceme být vnímáni - vždy přidáváme významovou hodnotu funkci předmětů, které kupujeme.

Zařizujeme: Objekt jako manifest?

M.P.: Přesně tak. Tento postoj je jistě nejlépe vidět u nejmladší generace. Ale i lidé ze starších generací se rozhodují a nakupují stále vědoměji. Rozhodnutí, zda budeme mít hliněný hrnec na pečení chleba nebo raději supernovu, technologicky vyspělé zařízení, je rozhodnutím, které vypovídá více o nás, o naší identitě, než o skutečném fungování takových objektů.

Zařizujeme: Stále častěji mladí lidé při rozhodování o koupi bytu hledají něco mimo standardní developerskou nabídku

M.Q: Ano, a podle mého názoru je to dobrý směr změny z několika důvodů. Pokud jde o to, jak naše byty v posledních letech vypadaly a fungovaly, jasně vidíme, že si byly nějak neuvěřitelně podobné. Měly v úmyslu svých majitelů a často i návrhářů vypadat na Instagramu krásně a především se hezky fotit. A nyní si opět začínáme všímat a oceňovat další aspekty bytových interiérů. Zde podle mého názoru sehrála významnou roli pandemie, což potvrdil i výzkum, který jsme provedli v loňském roce a jehož výsledkem byla publikace s názvem „Kvalita života doma během pandemie“. Jedná se o projekt, na kterém jsme spolupracovali s Joannou Jurga – výzkumnicí, která analyzuje fungování lidských smyslů a vytváří designová řešení pro přestimulované uživatele. Zároveň se zabývá i dopadem izolace a pocitu bezpečí, a to jak v pozemských, tak mimozemských podmínkách. Joanna poukazuje na to, že naše apartmány jako insta-friendly byly doposud zaměřeny především na zrak.Ba co víc, i jediný zohledněný smysl byl často, jak badatel dokazuje, zacházeno povrchně. Uvedu příklad, který citovala Joanna: vracíme se z dovolené v tropech, kde jsme viděli nádherné barvy zdí a okamžitě se rozhodli změnit náš dům – přemalováním. Naším cílem je přenést místní „klima“ do domácích interiérů reprodukcí barev, které nás na dovolené potěšily. Úplně však zapomínáme, že v tropech slunce dopadá pod jiným úhlem. Z tohoto důvodu bude stejná barva v našich bytech vypadat jinak než v jiné zeměpisné šířce. Jak se tedy ukazuje, ani myšlení pouze pomocí zraku nebylo zcela úplné. Náš výzkum ukázal, že v poslední době jsme poprvé po dlouhé době nebo vůbec poprvé zažili, že byty voní a mají kvalitu zvuku: slyšeli jsme zvuky od sousedů nebo z ulice, nebo jsme si uvědomili např. , že interiéry mají extrémně špatnou akustiku.V mikrokosmu našich bytů jsme také začali plněji a hlouběji prožívat hmatové kvality – to, že předměty, na kterých sedíme, mají určitou měkkost a ty, kterých se dotýkáme – texturu a tak dále. V důsledku toho náš výzkum ukazuje, že jsme výrazně obohatili naše myšlení o interiérovém designu.

Zařizujeme: Dům budoucnosti jako říše všech smyslů?

M.P.: Moc hezký termín - říše smyslů. Přesně tak. Právě v těchto pojmech my, shromáždění na Lodžském Design Festivalu, uvažujeme o vývoji bytových interiérů v blízké budoucnosti.