Jsem neklidná duše. Vždycky mi všechno chybí – říká Paulína Labusová. – Zajímá mě spousta věcí, ale nejvíc mě baví prozkoumávat taje navazujících rukodělných technik. Zde ukazuji, jak vyrobit přáníčko pro oslavence.

Láska k vyšívání, renovaci všeho, co stojí za pozornost, manuální zručnost a používání kladiva, brusky a kleští mám od babičky a maminky. Obě byly podnikavé, vynalézavé ženy, které se staraly o své domovy a rodiny, a byly také vřelé a laskavé. Snažím se dosáhnout tohoto ideálu, ale stále je přede mnou hodně práce! (smích)

Všechny mé vášně se rozvinuly k dobrému po přestěhování na venkov, do vlastního domu. Já, narozená ve Varšavě, a můj manžel, také obyvatel města, jsme snili o venkovském klidu mezi zelení, ale odložili jsme to. Nakonec, trochu ovlivnění filmem Nikdy v životě, jsme se rozhodli, že když ne teď, tak kdy? Po dlouhém hledání jsme v jedné z mazovských vesnic našli dům snů ponořený do zeleně.Dům má 180m2 včetně 10 let nedokončené půdy, kterou neustále sbíráme.
Dům jsme téměř sami zrekonstruovali a zařídili sami. Teď žertujeme, že jsme si tím a velkou zahradou koupili věčnou dovolenou. Zapalujeme ohně, ležíme v trávě, hodujeme pod širým nebem a děkujeme za každý den na venkově. Z tohoto dušení se zelení vzešel i název mého blogu Zielenie.blogspot.com. Začala jsem psát o změnách, které se doma dějí, rekonstrukcích, ale postupem času se z blogu stala vášeň – čím více jsem se jimi zabývala a zveřejňovala informace o svých aktivitách a dílech, tím více pozitivních příspěvků se objevovalo. To mě na oplátku podnítilo k práci na sobě, domě, zahradě a zdokonalování se v řemeslných dovednostech.
