Milujeme prosinec - říká Agnieszka. - Je to hezký a radostný čas. Naplňujeme jej přípravami tak, že první vánoční den, kdy k nám přichází celá rodina, bylo vše na špičce. Snažíme se, aby dům byl krásně zdobený, vůně jedle a nádobí a stůl se od nich ohýbá …
Dům sto let starý, jelen přicházející téměř k oknu, útulné interiéry nasycené červenými a zimními motivy, záře krbu a svíčky … Agnieszka a Dariusz milují tento zvláštní čas s radostí
Vždy jsme snili o domě s velkou zahradou, kde bychom mohli trávit čas s rodinou a přáteli, uspořádat večírky - říká Agnieszka. Takže po osmi letech života v centru města začali přemýšlet o víkendovém domě daleko od shonu. Trvalo jim několik měsíců, než našli své vysněné místo v malé vesnici nedaleko Tarnaru. Našli téměř dřevěný dům se zříceninou, se stodolou, přístavbou a se vším kolem 27 árů poblíž lesa, a … do toho se zamilovali!
Slepice pustily …
Po počátečním vyčištění pozemku si všimli dalších výhod tohoto místa. - Začali jsme přemýšlet o změně našeho životního stylu, sní o zpomalení, pohybu
na venkov - vzpomíná. - Rodina a přátelé se na nás smáli, protože dům byl naprosto zmatený. Jsem však tvrdohlavý a sleduji své cíle. Začali jsme s rekonstrukcí a nebylo možné se vrátit. Potom přišel bývalý hostitel a viděl, jak jsme dům rozebírali na kusy, a zvolal: „Proč to zničit? Stačilo zapnout elektřinu, nechat kuřata dovnitř a vy mohli žít! “ O návrhu interiéru jsme však měli jiný názor. (Smích)
První hvězda
Pronájem opravárenské posádky se ukázal být příliš drahý, takže noví majitelé šli pracovat sami. S velkou pomocí rodiny udělali zázrak!
- Konkávy se staly podlahami, odhalili jsme krásné dřevěné koule (očistili jsme je a impregnovali), nahradili jsme rozpadlé cihly demoličními cihlami (také očištěnými a zajištěnými), zvedli jsme střechu, postavili podlahu - vzpomínají. - Po devíti měsících téměř vražedné práce jsme se sem přestěhovali jen o Vánocích. Byla to pro nás skvělá zkušenost a radost.