Jak při prohlížení starého nábytku rozeznat starožitnosti od starožitností a od pozdějšího stylizovaného nábytku? No, je snadné se nechat okrást jak na bleším trhu, tak i ve stacionárním obchodě se starožitnostmi. Je těžké se bránit zručnému podvodníkovi, který nabízí zdařilé padělky a středně cenné starožitnosti jako neocenitelný starožitný nábytek. Pár jednoduchých tipů nám však pomůže odlišit pozdější napodobeniny od opravdu starého nábytku.
Nejdůležitějším a nejefektivnějším nástrojem pro úspěšné odlišení autentického starého nábytku (starožitností) od pozdějších kopií či napodobenin je znalost dějin užitého umění.Kdo tedy přemýšlí o starém nábytku (starožitnosti nebo i cennější starožitnosti), měl by sáhnout po literatuře na toto téma. Vyplatí se také chodit do muzeí a na výstavy, navštěvovat starožitnictví a mluvit s odborníky na toto téma, a to i online – na internetových fórech věnovaných starému nábytku, starožitnostem a starožitnostem. Znalost starožitností umožňuje přesně číst detaily struktury a vzhledu nábytku, které poskytují základní a obecně dostatečné znalosti o nábytku neznámé nebo nejisté provenience.
Pokud jsou naše znalosti o starožitnostech a starožitnostech skromné a máme v úmyslu koupit opravdu drahý předmět nebo starožitnosti vyžadující složitou renovaci, neváhejte využít pomoci odborníka - např. spřáteleného historika užitého umění popř. zkušený restaurátor nábytku.
Starý nábytek: starožitnosti, starožitnosti nebo stylizovaný nábytek?
Abychom zjistili, zda se v konkrétním případě jedná o starožitnost nebo pozdější napodobeninu, měli bychom analyzovat strukturu nábytku.Čím méně aktuální, tím pravděpodobněji je objekt, který vás zajímá, skutečně starý.
Podíváme se zejména na neviditelné části nábytku. Byly pečlivě dokončeny, nebo byly opracovány dost hrubě? V originálních starožitnostech najdeme na zadní straně šatní skříně či komody i na dně desky ne zcela oloupané a nehoblované, s vyčnívajícími úlomky. V pozdějších kopiích a stylizovaném nábytku budou tyto díly díky více než sto let rozšířenému používání truhlářských strojů rozhodně pečlivěji připravené a především z hladce hoblovaného dřeva.
Pokud jde o záda a dna nábytku a dna zásuvek - také stojí za to zkontrolovat, zda nebyly vyrobeny z jednotné tenké desky, která by svědčila o rodném listě nesahajícím do konce 19. - nebo z desek spojených perem a drážkou nebo kazetových desek (s malým dřevěným panelem uzavřeným v rámu ze silnějších desek), jako tomu bylo před staletími.
Viz také:
Jak investovat do starožitností, abyste získali a neztratili?>>
Starožitný nábytek a starožitnosti k renovaci. Co se vyplatí koupit, co ne?>>
Starožitnosti k renovaci: látky, porcelán, talíře a jiné. Co se vyplatí koupit, co ne?>>
Ať už máme co do činění se starým nábytkem nebo nábytkem, který je mladší než podle mínění prodejce, můžeme se přesvědčit i způsobem spojení jednotlivých prvků do celku. Až do 2. čtvrtiny 19. století se tzv tesařské spoje, jako je čep, rovný zámek nebo rybina. Aby konstrukce získala požadovanou tuhost, byl nábytek také vykopán (kuželovými, ručně hoblovanými hmoždinkami) a klínován. Hřebíky se používaly zřídka, a pokud ano, byly tehdy jediné dostupné, tedy ručně kované jemné hřebíky, ke konci se zužující, obvykle čtyřbokého průřezu.
Starožitnosti a starožitnosti: typické poškození starožitného nábytku
Originální starožitnosti, na rozdíl od stylizovaného nábytku s krátkou historií, musí nést i stopy plynutí času. Jde o různé druhy poškození a závad, také o více či méně viditelné opravy, ale i známky úprav a přeměn. Ty poslední jsou například přelakování, doplnění dýhy a u dýhovaného nábytku zespodu viditelné dírky po hřebících, které naznačují, že někdo kdysi vyměnil čalounění. Tyto druhy stop plynutí času jsou viditelné i na starožitném nábytku, který byl v naší době renovován.
Starý nábytek se také vyznačuje matností, oděrkami a znečištěním leštěnky a také stopami po zaplavení (např. inkoustová skvrna na desce stolu nebo v zásuvce komody) a dírami po dřevěných škůdcích. To poslední by v nás mělo vzbuzovat zvláštní ostražitost – činnost kůrovce či klepače, byť před lety zastavená, může mít za následek velmi vážné oslabení struktury dřeva. Důležité je, že jen pár charakteristických otvorů viditelných na povrchu nábytku může být otvory vedoucími do chodeb táhnoucích se na metry.Nevěřme tedy slovům nepoctivých prodejců, ubezpečujících, že "je to jen pár děr" .
O opravdu dlouhé historii nábytku prodávaného na trhu se starožitnostmi a bleším trhu svědčí i různé druhy známek, které truhlář záměrně zanechal. Jde mimo jiné o o podpisy, firemní nálepky, ale i technické značení (tzv. montážní značky) - označení provedené tužkou nebo dlátem označující způsob nebo posloupnost skládání jednotlivých částí nábytku - a papír, v dávných dobách někdy používaný k výplni mezery v nábytku. U předmětů nejisté provenience se takové stopy historie vyplatí hledat; je však důležité si uvědomit, že pro padělatele je docela snadné je napodobit.
Jak vystavit starožitnosti v malém bytě? Podívejte se na fotky!
Starožitný nábytek může úspěšně ozdobit i malý byt. Zjistěte to!
Starožitnosti a stylizovaný nábytek - jak je rozeznat
Ze všech starožitností - opravdu starého nábytku - je nejtěžší poznat autentický barokní nábytek. Jedná se o nejstarší předměty, které jsou na trhu antikvariátů ještě poměrně široce dostupné; renesanční nebo gotické předměty se objevují náhodně a za velmi vysoké ceny. U nábytku vyrobeného v 17. století nebo dříve si nikdy nemůžete být 100% jisti, která část látky je původní a která část je doplněním nebo přepracováním z 19. století. Zájem o minulost, probuzený romantickým světonázorem, způsobil, že mnoho těžce poškozeného raně barokního nábytku bylo renovováno a skromný nábytek byl bohatě vyzdoben, aby mohl být draze prodán milovníkům starých věcí.
Tento druh kombinovaného nábytku na trhu se starožitnostmi by v dnešní době neměl mít vysoké ceny – pokud by kupující i odborníci byli schopni správně posoudit jeho míru pravosti. Pokud je však technika výroby celku ze 17. století a ne z 19. století (např.klíny a kolíčky místo hřebíků), což je běžné u 200 let starých padělků renesančního či barokního nábytku, je opravdu velmi, velmi těžké padělek poznat. I muzejníci s tím mají problém.
Starožitný barokní a neobarokní nábytek - jaký je rozdíl?
Není těžké odlišit barokní nábytek od neobarokního a eklektického nábytku s neobarokními prvky. V tomto typu historizujícího stylizovaného nábytku, vyráběného v 2. pol V 19. století se můžeme setkat s četnými technickými řešeními, která si spojujeme s nábytkem 20. století, jako jsou překližky (např. v zadní části nábytku) nebo panty dosti moderní konstrukce (ne kované, ale lité). Laik možná nerozezná rozdíl mezi originálem a dobře připraveným padělkem, protože to vyžaduje důkladnou znalost truhlářských technik a historie ornamentu, neboť ďábel se skrývá v detailech – jak ve stavbě, tak ve výzdobě. K rozlišení stylizovaného kusu nábytku (např. neobarokní skříň, psací stůl nebo šatní skříň) od barokního stačí základní znalost historie nábytkářského průmyslu.
Starožitný nábytek ve stylu Ludvíka XIV., XV., XVI. - jak poznat originály?
Mezi nábytkem ve starých stylech mohou mnohé potíže způsobit ty v duchu Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. a Ludvíka XVI. – vyrobené v 17. a 18. století, v následujících staletích však kopírovány a napodobovány. dnes. V jejich případě se vyplatí dbát na preciznost dřevořezby či odlitků. V nábytku ze 17. a 18. století, který se dostal na polský trh, to nějak nebude nejvyšší - a to proto, že opravdu dobré projekty z tohoto období jsou pro naše kapsy příliš drahé. Velmi precizní zpracování prokáže, že máme co do činění s vynikající kopií z 19. století, která nepochybně stojí za povšimnutí v souvislosti s výzdobou interiéru, nikoli však kapitálovou investicí.
Moderní kopie a imitace nábytku ve stylu Ludvíka XIV., XV. a XVI. se také obvykle vyznačují nízkou kvalitou detailu (glamour styl nám připomínal především křesla, židle a stolky odkazující na tuto poetiku).Zde však stáří nábytku prozradí stav zachovalosti dřevěné konstrukce a čalounění zejména zespodu. Neváhejme se tam podívat! U staršího nábytku můžeme vidět podmalby vyplývající z úspor starých mistrů, možná i stopy po přelakování konstrukce a výměně čalounění. Nové už podobné stopy plynutí času neponesou.
Starožitný nábytek ve stylu biedermeieru - jak poznat originály?
Problémy s rozpoznáním autentických starožitností způsobuje i biedermeierovský nábytek. Jejich původní podoby z počátku 19. století se v zemském nábytkářství udržely téměř celé století. Na druhou stranu se od konce 19. století až do 2. světové války vyráběly kopie starého nábytku v menších i větších německých továrnách. Jak tedy poznáte originální biedermeierovský nábytek? V první řadě je třeba věnovat pozornost dýze - dýze. Ve druhé půli V 19. století a později se používaly mechanicky získané dýhy, tenké, ne silnější než milimetr.Dřívější - mnohem silnější, krájené ručně, proto 2 nebo 3 milimetry silné. O výrazném stáří nábytku - tentokrát kvůli povaze lepidla, nikoliv dýhy - svědčí i různé druhy puchýřů a prasklin.
Poznejte secesní styl – podívejte se na video a fotky
Secese, jeden z nejmladších historických stylů v nábytku, si neustále získává nové milovníky. Zjistěte proč.
Fotogalerie: starožitnosti
Jak rozlišit starožitnosti. Hodí se starožitný nábytek do každého interiéru? Zobrazit fotky
